Tradiční indonéská svatba

A tady jsem byla pozvána na svatbu kolegy a přítele Wisnu ...
.. na poslední fotce jsou kolegové z práce ..
































Life is like a box of chocolates..

Tam vám píšu tentokrát z domova z lehátka u bazénu, je sobota odpoledne jsem tu skoro sama. Ležím pod palmou, poslouchám Damiena Rice a čtu The power of receiving od Amandy Owen. Sousední lehátko před chvílí obsadil krásnej chlap. Škoda, že se tak stydím, hrůza ve 36 nejsem schopná zahájit konverzaci. Tak ho akorát nenápadně šmíruju :-). Tak takhle vypadá moje sobotní odpoledne, když nejsem zrovna někde na pracovní cestě nebo na nákupech.
Jinak čas tu letí děsivě rychle, jako by to bylo včera, co jsem dorazila do apartmánu v Ritz Carltonu s extrémním množstvím adrenalinu v krvi, mrtvá po 2 denní cestě a absolutně nadšená, že budu pracovat a žít v tropech. Nadšení mě dodnes neopustilo, naopak jsem nadšená čím dál víc. Jasně, že byli těžký chvíle hlavně při zvládání kulturních šoků. Ale těžký chvíle mi způsobily doufám osobnostní růst. Řekla bych, že teď toho zvládám víc a bojím se míň trapasů a udělat chyby.
Rozhodla jsem se, že až mi skončí kontrakt - ať už teď v listopadu, nebo jestli mi ho prodlouží - zkusit nabídnout služby dalším firmám. Nechala jsem si proto udělat webovky a uvidím :-). Vlastně teď vůbec nevím, kde budu za 2 měsíce :-) - v čechách, tady nebo na nějakým dalším ztřeštěným místě :-). Jak řekl Forrest Gump

"Life is like a box of chocolates, you never know what you're gonna get."

A jak říkám já :-) ha ha: Důležité je, nejíst pořád tu stejnou čokoládu s nugátem ale vyzkoušet jiné náplně i s rizikem, že nebudou dobré.
Tak jdu plavat, ten pěkný chlapík už odešel, tak zaplavu a taky půjdu.

Nááávštěva z Česka :-)

Drazí přátelé,
tak mám úžasný zážitek, přijeli mě navštívit kamarádi Tom a Valika. Chvíli pobyli u mě a pak cestovali - Java, Bali.
Společně ještě s mými lokálními kamarády Tonym a Rakhmi jsme vyráželi do okolí. Akorát jsem neměla volno z práce takže se o ně většinou staral Tony nebo Rakhmi.
Na Indonésii byli dobře připraveni, měli načteny úskalí indonéské povahy a kultury :-) Link-Indonéská mentalita. Takže jak přijeli s úsměvem na rtech tak s úsměvem odjížděli a dokonce plánem se napřesrok vrátit :-).