zdravim vas prekvapive opet z Indonesie. Prave tu chrli sopky, zeme se trese, ale me se splnil sen, dostala jsem praci v tropech, konkretne v hlavnim meste ostrova Java - Jakarte. Takze jsem pred 3 tydny dolitala do Francie a New Yorku, klice od garzonky dala Evicce, sbalila slunecni bryle a jsem tady v Jakarte a zvykam si na zivot expata. Mimochodem, pokud nevite, kdo je expat, tak je to clovek, co uz nevi roupama, co by ve vlastni zemi delal, a tak odjede zit a pracovat do jine zeme, pokud mozno uplne jine a co nejvic vzdalene.
Expati si tady v Indonesii ziji zrejme velice dobre a pohodlne, ale pro me je to zatim samy sok. Dostavam se denne do drive me neznamych a nezvyklych situaci jako napr. uprostred prace me vyrusi asistentka z HR, ze moje uklizecka potrebuje prasek na prani. Kolegove se nekolikrat denne odchazi modlit do jedne z meetingovek specialne pro tento ucel rezervovanych :-) a podobne. Proste jiny kraj, jiny mrav. Snazim se zvykat si postupne a omezovat mnozstvi novych veci za den, ktere musim nejak "vstrebat" :-).
Ale od zacatku. Dostala jsem praci jako konzultant v Technology oddeleni jednoho z mistnich mobilnich operatoru. Prace je uzasne zajimava a navic tim, ze tu muzu pracovat se muzu polibosti venovat sve momentalni vasni a konicku - zkoumani socialnich a kulturnich aspektu v pracovnich procesech. Mistni zamestnanci maji trochu jine hodnoty v praci, pristup k praci a to je pro me naprosto neodolatelne lakadlo k prozkoumani. Je to pro me tady tedy nejenom zeme snu, ale take prace snu. Muj zamestnavatel me zatim ubytoval ve 43tim patre ve 440 metrovem apartma hotelu Ritz http://www.ritzcarlton.com/en/Properties/Jakarta/Default.htm. Pisu "zatim", protoze ubytovani bylo puvodne urceno pro reditele divize (ja jsem obycejny konzultant), ale reditel dorazi az v lednu, takze do te doby tu bydlim a pak se musim prestehovat. V apartmanu je 5 loznic se satnami, 5 koupelen a obyvak jako fodbalove hriste. Jak jsem nekomu z vas driv psala, ze jsou tu 4 loznice, tak jsem casem nasla jeste jednu s koupelnou a jeste jedno wc :-). Fakt rozdil oproti me 26m garzonce, ktera je cela mensi nez jedna zdejsi koupelna. Vybaveni je taktez luxusni a obcas pro me nezname. Prvni den jsem na wc nemohla najit splachovadlo, byl tam jen nejaky otocny knoflik, no a on to byl zachod dohromady s bidetem, takze jsem vylezla z koupelny cela mokra - triko dziny vsechno, zachody v indonesii jsou asi moje prokleti, at je to dira v zemi nebo luxusni wc s bidetem.
Taky tu mam stale jeste potize s logistikou. Verte, ze naucit se zit na 440m po letech stravenych v garzonce neni vubec zadna legrace. Po nastehovani jsem spoustu casu travila hledanim, ve ktere z milionu skrini a nekolika saten mam ponozky. A tak jsem se rozhodla, ze dam vsechny veci do jedne satny a v ramci te satny jen do skrini a polic po leve strane. Genialni myslenka :-) usetrila mi spoustu hledani. A ted k te logistice, abyste rozumeli, u me doma udelam krok a jsem v obyvaku, udelam dalsi krok a jsem v kuchyni, udelam dalsi krok a jsem na zachode ale tady to je samozrejme jine. Bohuzel, jak nejsem milovnikem pesi turistiky, tak mi rozloha apartmanu pusobi potize. Jednak casove a jednak me opravdu nebavi nekolikaminutova chuze ze satny do kuchyne. A tak jsem se to pokusila zoptimalizovat. Ne tedy nakupem koleckovych brusli, jak navrhoval kamarad, ani porizenim jezdicich chodniku, coz me napadlo jako prvni, ale vybrala jsem si tu loznici, koupelnu i satnu, co byla nejbliz ke kuchyni. Sice se porad nevyhnu prochazeni pres obri obyvak, ale treba casem jeste neco vymyslim. Jo a jeste pro pohyb mezi mistnostmi pouzivam trekove boty, protoze podlahy jsou tu mramorove a tudis desne tvrde a pekne me z toho bolely zada, kdyz jsem chodila takovou dalku bosa. Takze pohyb po byte je tedy opravdova turistika - trekove boty a dokonce jsem pred vyse popsanou optimalizaci sebou nosila batuzek s mobilem, kapesniky, vodou a par dalsimi drobnostmi, abych se pokud mozno nemusela nikam pro nic vracet.
Apartman ma jednu super vec. Za hlavni kuchyni je umisten pokoj a koupelna pro nechci rikat sluzku, no pomocnici v domacnosti, a taky je tam pro tu pomocnici dalsi kuchyn . Takze, jak se mi vsichni smeji, ze neumim varit, tak tady se da krasne nafixlovat vareni. Jidlo do jidelny se nosi z hlavni kuchyne a do hlavni kuchyne vede chodba z kuchyne pomocnice. Varit muze klidne pomocnice, chodbou mi jidlo podavat do hlavni kuchyne, ja jen zamazu par hrncu a prenesu jidlo do jidelny, jakoze jsem ho uvarila ja :-))). Takze muzu klidne pozvat pratele na veceri a delat, ze varim ja a uz se mi nebudou moct smat, ze varit neumim.
A to nejlepsi nakonec, soucasti bydleni je volny vstup do zdejsich lazni, venkovniho bazenu a zahrady (na strese), ktere jsou v jednom ze spodnich pater. Takze jen sjedu vytahem dolu a jsem v luxusnich laznich se saunou, parou, horkou virivkou a masazemi. Na masaze tu nechodim, protoze ty jsou placene a dost drahe. Ale je parada prijit z prace, sjet vytahem a hupsnout do bazenu a virivky. Skoda, ze to vsechno je jen do ledna, pak uz budu mit neco skromnejsiho.
A tady je par fotek.
Obyvak
Hlavni loznice
Vyhled..
A kuchyne pro zapalenou kucharku jako jsem ja :-)
Hotelovy bazen
Ale musim rict, ze jsem tedy v tomhle obrim apartmanu a vubec v Indonesii trochu opustena (prazdny obri apartman k opustenosti dost prispiva) a vubec jak jsem tu nova, tak vymyslim strategie, jak ziskat pratele :-). V pracovnim kolektivu je to zatim tezke, kolegove jsou fajn, ale porad citim, ze jsem pro ne dost exot a budou potrebovat cas, aby si na me zvykli. Tak jsem kontaktovala Tonyho a Trish - pratele z me letni cesty po indoneskych ostrovech. Trish je mama od deti a rodiny, ale je strasne mlada, pracuje tu pro nejake ministerstvo, uz jsem zapomela jake. Pozvala me na navstevu, ale zatim nemame domluveny termin. Tony je kluk, indonesan, co jsme spolu projeli v lete Flores a ten, kdyz slysel, kde bydlim, tak se hned objednal na navstevu a hned dvakrat. Ze pry jednou prijde sam, aby mu kamaradi zavideli, ze byl v Ritzu, a pak ze privede svoje kamarady. Kdyz jsem se ptala, kolik jich chce prijit, tak pry ...no nevim, tak 10 nebo 20. A pak jsem jeste vymyslela, ze bych mohla usporadat Vanocni party pro kolegy a Tonyho kamarady. Od toho me ale Tony odrazoval, ze kdyz pozvu muslimy na vanocni party, tak ze neprijdou. Pry at si klidne udelam vanocni vyzdobu, ale nesmim to nazvat vanocni party. To sice nechapu, ale je to jedno, udelam to podle jeho rady. Trochu problem jsou penize, protoze prvni vyplatu dostanu az nekdy v lednu, tak tu ziji zatim z uspor, ale na jednu party to urcite jeste vystaci. Jidlo je tu levne, akorat alkohol je drahy, ale zas ho nebudeme potrebovat moc, protoze muslimove nepiji, tak jen pro mensinove budhisty, krestany, ateisty a hinduisty koupime alkohol. Tak doufam, ze party vyjde. Dokonce pry nekde kousek odsud co bydlim je prodejna ToysRUs, kde by mohli mit spolecenske hry. No tak to by byla parada, hry miluju, tak bych mela s kym hrat. Doma mam spoustu her, ale nemohla jsem je sem dovezt, protoze jsem mela limit jen 30kg na zavazadla. Take jsem zacala patrat po nejakem volejbalovem klubu pro mirne pokrocile zacatecniky. Bohuzel volejbal tu pry neni popularni a ani neni vladou podporovan, jako jine sporty. Indonesie pry sice ma svuj narodni tym, ktery pry hraje mezinarodne, ale je slozeny z holandanu. Indonesane jsou totiz malinci, a proti zapadnim narodum nemaji sanci. Tak nevim, jestli neco najdu, ale zatim to nevzdavam. Jo a mam tu taky Yana, on se tedy jmenuje Indra, ale prezdivku ma Yan. To je uzasny chlap, ktery byl mym pruvodcem v lete po Bali a stali se z nas dobri pratele. Indra sice nezije v Jakarte, ale je ochoten mi kdykoliv po telefonu s cimkoliv poradit a pomoct a dokonce prijet na vikend, abych tu nebyla sama. Tak to je asi vse, co se tyce meho spolecenskeho zivota. Mam v planu jeste krome party vymyslet dalsi strategie, jak ziskat pratele a kamarady :-). Uf lidi kolem me ani nevedi v jakem jsou nebezpeci, ze je budu uhanet, aby se mnou kamaradili :-).
A jinak pro vas vsechny plati pozvani. Do ledna mam spoustu mista, tak vezmete klidne rodinu, pribuzenstvo, kamarady a kdykoliv jste vitani na jakkoliv dlouho, klidne i pres Vanoce. Od ledna uz bude misto limitovano, ale urcite i tak budu mit minimalne dva pokoje pro hosty.
Kdyz budete mit chut napsat, tak uvitam jakekoliv zpravy, jak se vam dari, co je noveho v rodne zemi, jak se tesite na Vanoce a cokoliv. Piste sem, nebo na mail ludmila.vrazelova@gmail.com.
Posilam vam horko vlhko tropicke pozdravy (je tu stale kolem 30st) do mraziveho predvanocniho shonu.
Lida
